Jak funguje ohodnocování hudby.

Kolektivní správa autorských práv

​

Abychom mohli vysvětlit pojem „kolektivní správa autorských práv“, je třeba nejprve objasnit, co jsou autorská práva. Zjednodušeně řečeno, jedná se právo autora nakládat s výtvory své duševní činnosti (např. hudebními díly) a povolovat jejich užití jiným. Tato práva zastupuje kolektivní správce OSA.

​

Ochrana zmíněných práv se v našem civilizačním okruhu prosazovala od 18. století a rozšiřovala se spolu s rozvojem technologií, které usnadňovaly šíření chráněných děl. Vedle práv autora byla s jistým zpožděním definována obdobně i práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, která jsou souhrnně označována za práva příbuzná, resp. práva související s právem autorským. Tato práva zastupuje kolektivní správce INTERGRAM.

​

Rozlišujeme práva osobnostní (morální), tj. např. právo autora/výkonného umělce na uvedení svého jména u daného díla/výkonu, a práva majetková, tj. zejména právo na odměnu za užití děl, výkonů a záznamů. S tím, jak technologický pokrok významně usnadnil možnosti šíření hudby a dalších předmětů autorskoprávní ochrany, přestalo být efektivní individuální vypořádávání práv přímo s autorem a dalšími nositeli práv.

​

Těžko si lze představit, že by například provozovatel rozhlasové stanice jednal o licenci k užití všech skladeb zařazených do vysílání jednotlivě s každým autorem hudby a textu, s každým výkonným umělce a výrobcem nahrávky. Stejně tak například provozovatel taneční zábavy by si obtížně opatřoval individuální souhlasy nositelů práv.

​

A z druhé strany ani tvůrci, interpreti a výrobci by s ohledem na vysokou četnost užití svých děl, výkonů a záznamů těžko zvládali sledovat, kde všude k užití dochází, a jednat s uživateli o odměně individuálně. Proto vznikla potřeba spravovat tyto předměty autorskoprávní ochrany hromadně, kolektivně. Je to režim výhodnější pro uživatele a efektivnější pro nositele práv. Ostatně byli to právě sami vlastníci práv (autoři a později umělci a výrobci), kteří vznik kolektivních správců iniciovali a zmocnili je k hromadné správě svých práv včetně výběru odměn za užití. Jen díky existenci kolektivních správců mohou vysílatelé, provozovatelé podniků a další uživatelé svobodně sdělovat veřejnosti celý repertoár dle svého uvážení, pokud kolektivnímu správci uhradí spravedlivou odměnu za toto užití. Následně je úkolem kolektivního správce, aby vybrané odměny co nejpřesněji rozdělil mezi všechny nositele práv.

​

Další informace o kolektivní správě (z pohledu nositelů práv – autorů, výkonných umělců a vydavatelů) naleznete v publikaci „Muzikantův průvodce byrokracií“, kterou vydalo Sdružení autorů a interpretů (SAI). Odborněji zaměřené texty o kolektivní správě pak naleznete např. v publikaci Autorské právo a práva související (SRSTKA, J. a kol. Autorské právo a práva související. Vysokoškolská učebnice. Praha: Leges, 2017, 416 s. ISBN 978-80-7502-240-0).